MOLINA se k nám dostala 22.10.2014 úplnou náhodou... Vždycky jsem chtěla "zachránit" pejska z útulku, což se mi podařilo prosadit po dlouhatánské době i přes Vaškovy protesty... :-) Náhoda tomu chtěla a objevila jsem na Slovensku inzerát na osvojení fenky německého krátkosrstého ohaře. Doprava fenky k nám by byla dost komplikovaná, ale nakonec jsme dohodli, že to zvládneme. Když jsem se konečně dovolala do útulku, měla ji přede mnou rezervovanou rodina, která se ještě měla rozhodnout. Nakonec si fenku vzali, což pro mě na jednu stranu bylo trošku zklamání, ale je dobře, že bude u dětí a necestovala tak daleko. Nicméně jsem se pro adopci natolik nadchla, že jsem pátrala v olomouckém útulku po vhodném psíčkovi. Vybrali jsme štěně, malého křížence. Další shodou okolností Meri zrovna vyhrála na několika zkouškách pytle granulek, tak jsme je vzali pejskům do útulku. Na mimčo jsme se chtěli podívat, ale bylo zrovna v karanténě a nebylo jisté, že přežije (nakonec to holčička zvládla a už je v nové rodině :-) ).
Povídali jsme si s jednou ze zaměstnankyň útulku a mezi řečí nám ukázala dvě fenky, které by splňovaly naše podmínky (fena snášející se s jinými psy). Hned se nám zalíbila, takže jsme si ji v útulku rezervovali a o dva dny později si pro ni přijeli. Můj sen o zachráněném pejskovi se splnil :-) Jen ty pohledy dalších asi 65 dalších vidím dodnes...
Jméno Molina, které dostala v útulku, jsme zkrátili na LINA, aby se nepodobalo žádnému jménu našich pejsků. Naše obavy ze seznamování s ostatními se rozplynuly docela brzo až na jednu, která nám připadala nejpravděpodobnější a nakonec se potvrdila - Lina se nesnese s výmarkou Andělou. Není to ale problém, prostě se k sobě nedostanou, střídáme je při venčení apod. Protože je Linuška velmi klidná, čistotná a nic neničí narozdíl od našich ostatních, za odměnu bydlí ve své vlastní místnosti, které říkáme myslivna. Bez problémů si zvykla na BARF stravu, velmi jí chutná a svědčí - pěkně si obalila žebírka :-) Dostává ale přesně navážené dávky, aby nám nezloustla, k čemuž mají labradoři dispozice. Dokonce jí zmizely otlaky na nohách, na které trpěla. Teď patří ke starší gardě ve smečce, je jí kolem pěti až šesti let.
Nevíme, co Linuška všechno prožila, než se dostala k nám... Víme jen z pozdějšího vyprávění, že se jmenovala Nela, že patřila paní, která se na ni přišla do útulku podívat, ale nechala ji tam...
Od začátku jsme si mysleli, že je "v pohodě", ale velkou změnu jejího chování jsme zaznamenali nakonec až po několika měsících na jaře, kdy začala být opravdu veselá a mnohem sebevědomější. Asi pochopila, že my jsme její noví lidé a že už ji nikdo nevyžene. Miluje štěkání, což je někdy o nervy... :-) , vycházky, mazlení a dávání pac. Doufáme, že u nás je a bude šťastná... :-)